Eník - první foto z útulku na Radlické

Po převozu domů, jsme se hned zastavili na veterině a provedli odběr krve na testy FeLV, FIV a FIP. První dva testy byly hotové hned na místě a byly negativní, na výsledky testu na FIP jsem musela čekat 10 dní. Byly pro mě neskutečně dlouhé, ale nakonec i test na FIP byl k mé obrovské radosti také negativní. A mohlo začít sžívání se s našimi starousedlíky.

Eník - druhé foto z útulku na Radlické

Očekávala jsem nějaké to zasyčení či zavrčení, ale k mému úžasu ho prostě naše "chlupatičky" vzaly na vědomí a tím to skončilo. Co naopak začalo - to bylo patřičné "vyškolení" Eníka ve všech lumpárničkách, které naše čičiny s oblibou provozovaly.

Musím říci, že Eník byl velmi učenlivým žáčkem a měl neobyčejný talent naučené skopičiny "vybrousit" téměř k dokonalosti. Když jsem například přišla z práce domů, Eník mi šel naproti (jako to dělává kocourek Kamíček), ale místo aby nastavil zádíčka k podrbání jako Kamča, praštil sebou na bok. Zůstal ležet jako mrtvý, až mě to polekalo... on však jen čekal, až se ohnu a podrbu mu bříško. Také se naučil upíjet čaj ze šálku. Dělal mi to s takovou vytrvalostí,že jsem mu koupila krásný šálek s kytičkami a srkali jsme čaj ve dvou... Pravidelně každý večer hlídá čas, abych náhodou nešla do postele pozdě a provádí svůj "spací rituál"… sotva rozhrnu peřinu, už Eník leží napříč v posteli a "tvrdě spí". Dalším jeho důležitým úkolem je hlídat mobil, aby správně a pravidelně blikal - vydrží u toho hodiny...

Co ho však uchvátilo nejvíc - to byla naše koťata... Dokáže s nimi trávit celé hodiny při hrách, v noci je chodí "omrknout", když spokojeně chrupají. Pečlivě je myje, kontroluje, zda správně používají své WC a když s jejich "zahrabáním" není spokojen, jde a "opraví" to po nich. Prostě chůva k nezaplacení. A takhle bych mohla vyprávět do nekonečna....

Faktem je (dá-li se to tak říci), že Eník u nás doma vytvořil jakýsi mezník. Z legrace občas říkáme, že to a to bylo z doby "před Eníkem" nebo" po Eníkovi"... Byl pro nás důkazem toho, jak někteří "lidé" dovedou být krutí, lhostejní a bezcitní... o zodpovědnosti nemluvě. Na druhou stranu mi ale připomněl, že nic není beznadějné a žádná kaše není tak horká, jak se uvaří, a že jsou ještě slušní a rozumní lidé, kteří rádi pomohou. Ať už jsou to lidé věnující opuštěným kočičkám svůj volný čas, leckdy i své peníze a hlavně svou lásku, či konkrétně můj "dvorní veterinář", který byl u Eníka velmi častým hostem a nikdy pro něj neexistovalo "nemohu". Moc bych si přála, aby takových lidí bylo čím dál tím víc a hlavně aby každá číča měla svůj domov s útulným pelíškem a laskavou lidskou dlaní, která hladí...

přidat do oblíbených | poslat e-mailem | vytisknout | sdílet | přidej komentář | vypiš komentáře Komentáře: Pohlazení po duši (2002-07-27 00:00:00, Olča) Odpovědět Je moc krásné vědět, že i když máte vlastních výstavních koček dost, nezapomínáte ani na ty méně šťastné kočky. Takových lidí by mělo být víc. Přeji Vám, aby Vám všechny číčy dělaly jen radost! Barevná legenda komentářů: maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář

^ zpět k článku