Před několika dny jsem tu psala krátký článek s prosbou o pomoc kocourkovi Pajdovi. Nezůstali jste lhostejní a pomohli. A přestože se sešly finance, odborná práce veterináře i nejlepší možná péče od jeho „kočičí tety“, mám smutnou povinnost sdělit vám všem, že tentokrát se dobrý konec nekoná, „Pejí“ nevydržel.

Pajda

Pajda operaci kyčle zvládl bez problémů, dokonce se už druhý den snažil pochodovat a více či méně trpělivě snášel každodenní ošetřování, injekce, ochranný límec atd. Užíval si krmení z ruky i večerní dokrmování speciální „kaší“ (Convalescence support od RC). Snažil se dokonce i kamarádit s Geoffreyem, svým „spolubydlícím“ na marodce, v depozitu u Marcely, neodradila ho ani několikanásobná váhová převaha velikého kocoura, ani jeho nerudnost (pramenící ze „shnilé“ a velmi bolestivé tlapky). Zvědavý byl i na kočku Zločku s půlkou ocásku z vedlejší klece, pověstnou svou pádnou tlapou. Taky Bricat, místní domácí voříšek, byl oblíbeným kamarádem. Bricat nad ním tak trochu převzal patronát. Pajda byl trochu unavený nošením límce, chozením po třech, štíhlý až hubený, ale celkem veselý. Testy na FeLV prošel bez problémů, kyčel se hojila tak, jak měla.

Už když jsme operovali tlapku, uvažovali jsme o amputaci ocásku, ale zlomenina v něm žádná nebyla a citlivost byla zachována, vše vypadalo, že se ocásek po aplikaci antibiotik a dalších léků prostě zahojí, jen zůstane u špičky zalomený. Téměř už v době, kdy se měly vyndat stehy po operaci tlapky, kocourek začal být apatický, smutný... ačkoliv byl stále pod antibiotiky, zánět v ocásku se posunul výš, odspoda zmizela citlivost, špička odumřela.

Pajda

Během dvou dnů se jeho stav natolik zhoršil, že jsme museli dát infuze a riskovat další zákrok. Upřímně řečeno, za tohle mrhání penězi můžu já, nedokázala jsem říct prostě „utratit“, ačkoliv jsme věděli, že operaci v tomto stavu opravdu nemusí přežít a do lepšího (tedy zákroku schopného) stavu se s „mrtvým“ ocáskem nedostane. Dostal nejbezpečnější narkózu, kyslík… po zákroku se probudil, ale přes veškerou snahu a péči, infuze atd. jeho drobné tělíčko nevydrželo, ve dvě ráno zemřel. Kromě kočičí tety ho tou dobou strážil i Bricat, který ještě dvě noci předtím budil paničku, když „Pejí“ opustil pelíšek (to měl Pajda ještě sílu „cestovat“) a se svou psí intuicí okamžitě věděl, co se stalo.

Pitva ukázala na selhání jater a celkovou sepsi, i přes každodenní injekčně podávaná antibiotika se nedokázalo tělo s tak velkou zátěží srovnat.

Omlouvám se, ale nejsem teď před výstavou schopna vyčíslit všechny vaše příspěvky a náklady na veterinu, podrobný rozpis tedy bude až po výstavě. Příspěvků ale dorazilo mnoho, diky moc, nejenže nám pomohly uhradit náklady na Pejího operace, ale i část dluhů za veterinu minulých a současných „marodů“… amputaci Geoffreyovy tlapky, operaci očí „Skvrnivky“, léčení Zločky či diety pro Mourka…. Příště budu psát podrobněji, ale teď jen jeden příklad za všechny.

Geoffrey je statný, téměř šestikilový kocour, který k nám připutoval spletitými cestami v době, kdy už nejméně dva týdny měl šeredně zraněnou packu. Byl sousedem Pejího v kleci a na rozdíl od malého kotěte tenhle „kus kočky“ zvládal (myslím z hlediska imunity) své zranění naprosto neskutečným způsobem. Noha dole mrtvá, smradlavá, pak kus otevřený s koukajícími kostmi a nad tím zánět... přes den byl Geoffrey hrdina, noci proplakal bolestí. Po amputaci postupně zvládl chůzi o třech a to tak, že už vyskočí bezpečně kamkoliv potřebuje a z nerudného, protivného kocoura je kocour celkem spokojený a také už mazlivý a důvěřující lidem. Bez příspěvků pro Pejího bychom jeho operaci už nedokázali zaplatit.

Geoffrey

Geoffrey

Děkujeme.

Související články:

• Prosba o pomoc pro „Pajdu“