Uplynulo už víc než pět let od chvíle, kdy jsem v lese za Brnem likvidovala rozrůstající se a při tom dost ohroženou kočičí kolonii. Domů jsem si tehdy nastěhovala k našim čtyřem "vlastním" kočičákům mámu Ťapku a její tři asi tříměsíční dcerušky, všechny začervené a plné různých jiných parazitů až běda.

Ťapka byla naprosto pohodová kočenka a také brzy po vykastrování získala nový domov. Její plaché holky se však dlouho nenechaly nikomu ani ukázat. Když se mi je konečně podařilo vymazlit, o odrostlé slečny už nikdo nestál.

Matylda

Až skoro po půl roce se zdálo, že se i na Matyldu a Bertu usmálo štěstí. Na kočenky se přišli podívat mladí sympatičtí manželé a nakonec se rozhodli, že si adoptují obě. Byli srozumění s tím, že zvykání bude delší a že bude třeba nechat kočkám dost času a klidu. První zprávy zněly optimisticky, ale asi za tři týdny se ozval telefon. Rozčílený pán mne informoval, že Berta jim začala dělat bobky mimo záchůdek. To bylo zlé – tato od prvního okamžiku naprosto čistotná kočička volala jasně SOS. Byla jsem zrovna někde v obchoďáku. Honem jsem hodila do vozíku půlku chleba a letěla domů pro přepravky. Za půl hodinky od hovoru jsem už zastavovala před jejich domem. Přišla mně otevřít dost naštvaná paní a vedla mne dál. Kočky se krčily na chodbě vedle skříně, Bertička schoulená do klubíčka, nad ní stála zježená syčící Matylda a šel z ní strach. Honem jsem kočeny popadla a ujížděla domů.

Nevím, co se s nimi dělo a kde se stala chyba, ale toto umístění se tedy opravdu nepovedlo.

Berta

Svoje "starosti" jsem povykládala v práci a kolegyně Hanka mi navrhla, že by si jednu kočku vzala. Že jí nevadí, že to bude trvat dlouho, že u nich kočena bude mít celý pokoj pro sebe a nikdo na ni nebude spěchat. Bertička byla tak vystresovaná, že o ní jsem ani nepřemýšlela. Zlatka, největší plašanda, se teprve začínala vymazlovat a Matylda se mi zdála být v pořádku. Proto šla do nového opakovaně ona.

Každý den v práci jsem se poptávala, jak se holka má, ale po víkendu přišlo znovu rozčarování: "Ta kočka je divná, vůbec se nechce nechat chovat, tak jsem si to nepředstavovala..." A Majda putovala domů podruhé.

Berta

Když jsem ji v kuchyni vypustila z přepravky, vykulila na mne oči a začala mi něco povídat. Mňoukala, broukala, kňourala, kam jsem se pohnula, tam jsem měla to ubohé zvířátko v patách a povídala a povídala. V noci si přišla lehnout za mnou do ložnice a vykládala svoje trápení i ze spaní. Tak to trvalo dva dny. Slíbila jsem, že už jí to nikdy neudělám.

Do nabídky jsem ji už nevrátila.

Čas ubíhal, zájemci se nehlásili a nás postupně opouštěly naše staré původní a chtěné kožíšky. Mezi tím k nám přibyl ještě kocourek Sandy. Ten byl tak zdevastovaný a opotřebovaný drsným bojem o přežití někde venku, že toho jsem do inzerce ani jednou nezkusila dát.

Zlatíčko

Letos v létě jsme se stěhovali a měli jsme veliký strach, jak to ti naši svérázní plašánci zvládnou. V domku jsme ucpali kdejakou dírku, přišroubovali na všechna okna omezovače, dokonce jsme zasíťovali i větrání ve sklepě. Čekali jsme, že kočky se budou snažit za každou cenu uniknout pryč a vrátit se do původního domova.

Omyl! Držely se u nás, prošmejdily byt a když jsme je začali opatrně pouštět do ostatních prostor, bylo na nich vidět, jak jsou v novém domově spokojené. Do týdne ,,bydlely“!

A proč toto všechno vlastně píši? Máme čtyři kočky, které jsme vlastně nechtěli, jen jsem se před pěti lety snažila jim pomoci přežít. Jsou to svérázné kočičí osobnosti se zaběhnutými zvyky, dávají nám často najevo svou náklonnost a z nejplašší Zlatky se časem stal největší mazel. Píši to proto, protože teď je nám zcela jasné, že už je nikdy nikomu nedáme.

Zlatíčko a Matylda

Berta a Zlatíčko už mohou být vyřazeny z inzerce - mají domov (a všechny čtyři dohromady mají nás).

Související odkazy:

• Berta, profil v inzerci
• Zlatíčko, profil v inzerci
• Matylda, profil v inzerci