Nejprve bych chtěla moc poděkovat všem, kdo přispěli na Pajdíčkovu operaci a umožnili nám tak alespoň se pokusit zachránit ho. Snad to někomu dnes připadá jako mrhání penězi, ale... těžko rozhodnout jinak. Přispěli jste neuvěřitelnou částkou 22 410 Kč, která pokryla náklady na léčbu ještě několika dalších zvířat. Část z nich už jsem ve svých článcích zmiňovala, ale teď se je pokusím představit nějak uceleně. Nejdřív seznam dárců, řazený dle data připsání příspěvku na účet.

Seznam dárců

Toto jsou příspěvky, které jsme podle variabilního symbolu (Pajda - var. symbol 72532) nebo komentáře identifikovali. (Omlouvám se, ale jména opisuji doslovně a bez titulu.)

Děkujeme vám!

Pajda

Každé naše depozitum má své marody a i svá úmrtí, každý si prožívá výhry i ztráty, jednou za čas přijde ke každému zvíře vážně nemocné. Mě zemřela Micina na selhání jater na Štědrý den, malá rezavá Mišel prožila své poslední týdny u Františky v laskavé péči na vlnách nadějí a zklamání, Daně „zůstala na stole“ Sandra s metastázemi, nemělo smysl operovat dál, Stela od Marcely dostala poslední injekci, když jí zhoubný nádor v tlamce už příliš překážel…

Ale jsou i ti, co mají na počátku šance mizivé a přesto nám dělají radost. Zubožený peršan Filip či oba „ledvináři“ u paní Černé, Danin malý Víťa, který vzdor všem chmurným předpovědím stále roste a je rád na světě, trojpacký Geoffrey...a právě o něm a jeho spolubydlících bych chtěla psát.

Rehabilitační ústav Holosmetky

Začalo to jednou velmi obtížně ošetřitelnou kočkou a skončilo „rehabilitačním ústavem Holosmetky“.

Ten teď aktuálně okupují: zraněná stará a plachá Zločka, trojpacký Geoffrey, Skvrnivka s operovanýma očima, Buty, který má problém s rovnováhou a s okem, psychicky labilní Suzanna, která odmítá baštit, musí se krmit a má problémy s dýcháním, stará „můra“ Málina, která vydá na samostatný článek, černá Rebeca bez oka se svou dcerou Bekou, Sol a Moony, koťata adoptovaná kočkou Lucinkou, nalezená malá bez mámy, starý voříšek Pišta s bolavými klouby, dokonale zdravý kocour Sergej – flaškáč, kterému bych občas s chutí amputovala dvě packy, aby se trochu zklidnil , drobné „poslední“ kotě „Žiži“ a nejnovější přírůstek krásná kočka Sněženka s problémy s inkontinencí.

Smečku „erární“ doplňuje čtyřčlenná „domácí“, tedy vlastní zvěř. Černý voříšek Bricat, milující všechny kočky a rvoucí se se psy, původně z útulku v Troji, nalezenec úžasné povahy, trpělivý „šéf“ smečky kocour „Zíček“ – Zeebra, jemná a opatrná Klementýna a klidná, mazlivá a sebejistá Sofia, původně Žofinka, obě osvojené před lety z Podbrdska :-)

Ale teď už k marodům:

Zločka

Zločka – „nejdražší plašanka ve střední Evropě“. Mourovatá kočka Zločka z odchytu v Březnici se u nás ocitla takřka omylem - ač nebyla na seznamu těch, které bylo potřeba chytit a nebyla v té lokalitě domácí, vlezla do sklopce. A i když si to zjevně nemyslí, dobře udělala. Chyběl jí totiž kus ocasu, zbytek byl zhnisaný, drápy na předních packách byly vytržené a tlapky podebrané, kočka pohublá. Snad byla zavřená někde ve sklepě a drápy si vyrvala sama, možná to bylo všechno jinak, kdo ví. Zločka je ale trochu svéráz, resp. nás všechny hodlala zabít a uprchnout, a tak jsme na tyto „škody“ přišli až v narkoze při kastraci, stejně tak jako na fakt, že zuby už jí skoro všechny schází. Je jí nejméně deset let. V ten okamžik bylo jasné, že tuhle kočku tedy po kastraci zpět hned tak nevrátíme.

Když jsme na spící číče sečetly „škody“, ustrnula se nad ní Marcela, a tak kočka putovala na Holosmetky do klece. Záhy byla pojmenována, prokázala totiž, že packy má stále dost pádné a ošetření klade zavilý odpor. Antibiotika pomohla zlikvidovat zánět v tlapkách, ocásek se ale hojí velmi, velmi pomalu. Zločka je v jednom neošetřitelná a navíc si nenechá ani uklidit klec.

Tím dnem tedy začalo moje dojíždění na Holosmetky, ob den musím „nastoupit na Zločku“. Vedeme metodu „hodný a zlý policajt“. Marcela jí chodí mile promlouvat do duše a krmí, takže se jí po několika měsících dostalo privilegia smět dovnitř klece podat misku s jídlem, aniž by jí Zločka poznamenala svými drápy. Ovšem běda jí, že by si dovolila sáhnout jinam, třeba na nočník… Mě Zločíček přeci jen trochu respektuje, protože ví, že ji většinou :-( udržím, a tak se mi daří zavřít ji v jejím domečku – přenosce. Přenoska se vyndá, já dle potřeby (a čím dál pracněji) vylovím Zločku či její ocásek, namažeme ránu, a až když je klec uklizená, vyndáme zase z přenosky (vařečkou) dvířka a rychle zavřeme klec. Zločíček to vše komentuje zlostným vrčením, syčením a packou s vytasenými drápy rychlostí blesku svištící po našich rukou mezi mřížkami přenosky.

Zločka

Za dobu na „marodce“ nabrala skoro na dvojnásobek své původní váhy, nepřibírá ale „sádlo“, rostou jí svaly, resp. zdá se nám, že Zločka má jeden velký hadovitý sval a umí ho setsakra dobře použít. Úplně ji v duchu vidím, jak se v noci rozcvičuje jako vězni v celách, aby byla v kondici. Ocásku už zbývá nezahojeno sotva tři čtvrtě centimetru, ale Zločka se zjevně rozhodla, že zimu stráví v arestu, neb je tam teplo a strava, a ten poslední kousek se hojí snad nekonečně. Ale hojí se, byť po milimetrech. A Zločka poctivě papá vše, co se jí dá, je to vděčný strávník a bezkonkurenčně nejchytřejší kočka z celého lazaretu, s neuvěřitelným pozorovacím talentem.

Když vedle ní bydlela Lucinka, nádherná mourinka, která u nás měla pobýt jen „na kastraci“, přišla také dvě ještě příliš malá „mlíčková“ koťata, Sol a Moony. Laskavá a obětavá Lucka je odchovala a teprve poté zvládla kastraci a návrat domů. Ze začátku se obě kočky „nemusely“, pak ale uzavřely jakýsi pak o neútočení, rozdělily si území a obě ve své části bedlivě střežily každý krok a bezpečí koťat.

Stejně tak Zločka sleduje každý pohyb ostatních zvířat i lidí, ví, kdy mám přijet, chápe souvislosti věcí… Když jsme jí ocásek musely zavazovat, každé ráno byl obvaz pečlivě uložen v misce s vodou. Misku má Zločíček ve výšce, nemohlo jít o náhodu, musela tam fáč pravidelně, úmyslně „uklidit“. Je to dnes už krásné zvíře s nádhernou, mourovanou srstí a bystrýma očima, jen ten kus ocasu jí schází. I když mazlit se s ní asi nikdy nebudu, má můj respekt a obdiv. Zločka, to je kočka s osobností.

Náklady na její léčbu jsou z hlediska veteriny vpravdě „směšné“ ve srovnání s ostatními zvířaty. Kastrace včetně ošetření poranění a zbylých zubů nás na spřátelené veterině stála sedm set, dva druhy masti na několik měsíců mazání, materiál, odčervení, vakcinace, celá Zločíčkova veterina není za víc než devatenáct set a přesto je Zločka „nejdražší plašanka“. To kvůli cestám.

Není možno ji ošetřit v jednom, a tak už několik měsíců platíme cesty „za Zločkou“. Protože „už stejně jezdím“, začaly jsme zvířata, která je nutno ošetřit odborně či ve dvou, ubytovávat u Marcely. A tak vznikl „rehabilitační ústav Holosmetky“.

Po doléčení zbytku ocásku bude Zločka potřebovat azyl někde u rodinného domku či na statku, půda se senem by byla pro ni eldorádo a ona i ve svém věku bude postrachem všech myší. Potřebuje jen něco do mističky a není vybíravá, dobrou schovávačku v závětří a svou svobodu. Nevíte o vhodné místě pro starou, ale „tvrdou“ myšařku?

Související články:

• Pajda – zprávy o marných nadějích a vrtkavém osudu...
• Prosba o pomoc pro „Pajdu“