Ahoj, jsem Kuba.

Pocházím z Příbrami a ano, tak jsem byl holt neopatrnej, no, prostě jsem potkal auto. Nemám rád auta, maj tvrdý čenichy, tvrdší než já. Autu nekřuplo nic, mě křuplo v hubě a taky v nose. Podle prvního veterináře, ke kterému mě nesli, když mě konečně někdo našli, jsem si zlomil čelist a nějaký skořápky. No, kde bych vzal skořápky? Prý v nose. Pravda, dýchání taky nebyla tak úplně pohoda.

Přechodně jsem pobyl u paní, moc laskavá dáma to byla, ale svých koček už měla dost a tak mě přestěhovali do Berouna. Dočasná panička zrovna stavěla výstavu, když mě jí ohlásili. Radost neměla a já taky ne. Nebudu psát, jak jsem vděčnej a jak na mě byli hodní, protože nebyli! Putoval jsem zas na veterinu, tam do limbu a po vzbuzení mě zas bolela tlama a hlavně, přistál mi okolo hlavy satelit. To nemluvím o tom, co jsem zjistil dodatečně, že mi takové dva podstatné kousky chybí. No řekněte, k čemu tomu doktorovi byly moje kulky. Taky mi teda vyndal z hrudníku tu zarostlou diabolku, to je fakt. A já dostal doma arest za mříží. Mříž, satelit, no fuj. Chvíli jsem trucoval v nočníku, ale zvyk jsem si.

Ze začátku byl fakt malér se nažrat a přes rozbitý nos se neudusit, dýchal jsem tlamičkou a nemohl jíst. Proč tu mají ty bílé, umečené, nenechavé zlodějské potvory, jsem pochopil až ve chvíli, kdy mě jejich mlékem začali vykrmovat. Přešel jsem po pár dnech na paštičky a prý snědl všechny zásoby koťatům. Postupně, jak se tlama hojila, došlo na konzervy s kousky a nakonec i granule. To už mi bylo dobře a koukal jsem urvat nějakou tu chvíli mazlení nebo dobrůtku. Ale pořád ten satelit a pořád v arestu.

Zkusili mě občas pouštět ven proběhnout, jednou jsem zacítil maso a mazal rovnou flekatcovi pod hubu. Kočky jauvajs, já se lek, když mě vyhodil od mísy. Prej pán dvora, cha, počkej až nebudu mít ten satelit. Z něj nic nevidím. Tak jsem málem na útěku před psím pche pánem dvora skončil v rybníčku. Byl jsem lapen a zaklůčen. Že prý jsem Kuba a ať tam radši sedím, dokud mi satelit nesundají. Ostatní chodili okolo a chtěli moje žrádlo. Tůdle. Demien, Sestry i Paní Šéfová se ke mě závistivě natahovali, Rézi, San i Damí se plížili kolem, to bych chápal. Ale že po mých granulkách toužila i ta obrovská flekatá rohatá potvora, to už bylo fakt moc. A navíc si každou chvíli kysele krkla. A funěla, ta funěla. Moje maso chtěl i Pán dvora, zbytky granulí lákaly umekané drzé kozy a nemohl nikdo na moje maso. Když jsem já v arestu, je i maso v arestu. A tak mi arest přestal vadit. Občas mě pomazlila nějaká návštěva, občas se zastavila v poklusu dočasná panička.

Teď nastala další návštěva veteriny. Já z toho nevyjdu. Zas mě bolí tlama, ale už jen trochu. Vyndali mi drát. Ale ta cesta, no zpátky jsme jeli vlakem. Čůrat se mi chtělo a navíc, když jsme vylezli z nádraží, pršelo až se lilo. Spadly mi do přenosky tři obrkapky, fuj. Otřásl jsem se tak, až to došlo i jí, odnesla mě zpátky do haly a nechala v úschovně, jako balík. Tak to jsem fakt přemýšlel, co to mělo znamenat. Přeci jen, už jsem si v arestu zvyknul... Ale přiklusala zpět, mokrá jak myš, že prý pro auto na pumpu radši došla sama. Chacha, tak to má být.

Zas sedím v arestu. Ale už jen chvíli. Jen mi vyndají stehy, stěhuju se. Mám domluvené nové místo a budu se tam prý mít co ohánět, zatím tam kralují myši. Čeká mě domácnost se dvěma funícími obludami, prý jsou chladnokrevné, ale hřejou dost a prý tolik nekrkají, jedna malá holčička a veliké vlastní území. Jen nevím nevím, je dobré mít mezi páníčky veterináře? Odříkaného chleba největší krajíc. Když jsem jí ukecával, nevěděl jsem, co je zač, no. Držte mi palce.

Zdraví Kuba