Ráda bych se s návštěvníky KO podělila o zkušenost s umisťováním koček a zároveň poskytla skvělý návod k získání přátel.
Celá akce Alfa začala téměř před dvěma lety, kdy se k nám do depozita dostali barmští sourozenci Bess a Ray Charles (více v článku Barmští sourozenci mají britskou kamarádku). Po vyléčení bylo nutné pro ošklivé netopýrky začít hledat nový domov. Vzhledem k tomu, že celý tým KBG (rozumějte, kočičího barmského gestapa) k příšerkám přilnul, rozhodli jsme se pro krutý konkurz, kterým projdou jen ti opravdu nejlepší. Na adepty čekaly záludné otázky typu: "Kde je teď vaše kočka??!!" "Číslo na vašeho veterináře!!" "Kdo vás může doporučit?!"
Barmští sourozenci
Po drsné přípravě všech členů týmu jsme čekali na hromadné vyzvánění telefonů a záplavy mailů. Po týdnu stráveném v pohotovosti jsem měla křeč v ruce od držení telefonu, strnulou šíji od zírání do monitoru v pozici "želva" (krk hooodně dopředu, aby mi neuniklo nic podstatného), máma zvedala telefony zásadně se slovy: "Voláte kvůli kočce?". Otec sdělil na veledůležité poradě, že se velice omlouvá, ale musí do lékárny vyzvednout léky pro kočku a při té příležitosti se svých šéfů dotázal, zda si někdo nechce nechat dobrovolně zdevastovat byt. Ovšem už i na místa nejvyšší pronikli spojenci ve formě koček "od nás", takže si nikdo nic o bláznech nemyslel, nebo to alespoň neřekl nahlas.
Po pár dnech a několika rozpačitých mailech, se jednoho dne ve sluchátku ozvalo: "Dobrý den, volám ohledně..." "Ahaaaaaaaaa," zaječelo moje ochranitelské ego. Byl to totiž mladý mužský hlas, který se ptal po barmících. A hned jsem vytasila neprůstřelný dotazník. Bylo to dost divné - nejenže se nevztekl hned po prvních šedesáti otázkách, dokonce zvládl i druhou šedesátku a mířil v klidu do cílové rovinky, zvané "kočky". Nakonec sdělil, kde si jej jako chovatele můžu prověřit.
Jolly Jocker, ruský krasavec
Sotva zavěsil, skočila jsem na net a naťukala jeho jméno, vyběhlo několik odkazů, hned jsem svolala válečnou radu a u kafe jsme nebožáka prověřili - kompletně. Po několika dalších telefonátech (a samozřejmě prověřování) jsme se rozhodli, že koťata zájemci odvezeme. Samozřejmě jen proto, aby nebyla stresovaná z cesty s neznámými lidmi :-).
Den před odjezdem bylo svoláno (již asi třicáté) plenární zasedání KBG, které jednohlasně rozhodlo, že bude vyslán konvoj na ochranu čičíků, který propátrá bezezbytku jejich nový domov, perlustruje znovu majitele, a nalezne-li sebemenší vadu, okamžitě opustí nepřátelské území.
V den D jsme nacpali barmice do přenosky, naleštili vozidlo a chystali se na cestu. Rodiče nás několikrát důrazně upozornili, že nebude-li se nám cokoli líbit, ať kočky odvezeme zpátky k nim. Smlouva o předání předčila svou důležitostí pakt Ribbentrop-Molotov, takže jsme mohli vyrazit.
Celou cestu jsme kuli plány, jak vycouvat ze situace, pokud to na místě samém nebude podle našich představ. Nakonec se rozhodlo, že bude nejlepší prostě sbalit kočky a prchnout. Už jen popis cesty naháněl hrůzu: do kopců a lesem... Pro nás, obyvatele rovinatých luk a polí, to znělo jak z hororu. Představili jsme si osamělou hájenku a v ní bůhvíjaké obyvatele...
"Zklamání" bylo opravdu značné: úhledná vesnička, vilka ze třicátých let (no dobře, přiznávám, jeli jsme asi 500 metrů lesem :-)), milé přivítání kávou a domácím pečivem. Hned po vstupu dorazil bílorezavý kocour a přátelsky očichal přepravku, cosi v kouřové barvě se prosmyklo na schodech a posléze jsme byli poučeni, že zde žije ještě ruský kocour, jehož pozornost si ovšem musíme zasloužit.
Barmice byly po důkladném prolezení domu – téměř od sklepa na půdu (ještě dnes se za to stydím) - vypuštěny z přepravky. Bessy okamžitě zabavila veškeré hračky a Charlesek zmizel kdesi v domě na průzkum. Z domácích obyvatel se zdržoval pouze bílorezík Seth, jelikož netušil, jaké chlupaté mračno se vznáší nad jeho dosavadním domácím klidem, paní domu Isis zmizela nenávratně v patře a rusáček Jolly po nějaké době neprozřetelně přišel očekovat situaci. Po spatření likvidačního komanda se dal s ruskou elegancí na strategický ústup.
Abych to zkrátila, Charles a Bessy našli toho dne nový domov... THE END... eee, ono to ještě bude pokračovat...
Nefertiti
Do roka a do dne se k týmž majitelům nastěhovala britská kočička Neffertiti (aneb povídání Barmští sourozenci mají britskou kamarádku). Bylo to přesně 1.4.2007. A jelikož duben se kvapem blíží... kdo ví.. :-)
Související články:
přidat do oblíbených
poslat e-mailem
vytisknout