Následující článek je věnován dovozu zvířat do České republiky. Nikoliv však zvířat exotických či zvířat určených k chovu, ale obyčejných kočičích (příp. psích a dalších) nalezenců. Mnoho z nás, milovníků zvířat, se jistě během dovolené či pracovní cesty v zemi, jejíž obyvatelé mají ke zvířatům ještě horší vztah, než je standard EU, setkalo se zvířaty – bezdomovci, často v zoufalém stavu, vyhládlými, plnými parazitů. Přiznejme si, že nás často napadlo, můžeme-li těmto zvířatům vůbec pomoci, nebo zda nutně musíme pouze bezmocně pozorovat jejich těžký život a ulehčit jim alespoň během těch pár dní, kdy jim můžeme díky své přítomnosti dopřát alespoň kvalitní stravu a občas i základní ošetření (odčervení). Citlivějším náturám může návštěva takové země skutečně způsobit velkou újmu v podobě nočních můr, a znám i pár lidí, kteří kvůli otřesným životním podmínkám zvířat v zemích, kde strávili dovolenou, raději do zahraničí necestují…

Otázkou tedy je, zda lze zvířatům v zahraničí vůbec nějak účinně pomoci, přičemž jako účinnou pomoc můžeme v řadě případů považovat pouze export zvířete z dané země. Dobrou zprávou pro milovníky zvířat je to, že dovézt zvíře do ČR je možné. Špatnou zprávou pak to, že to stojí mnoho úsilí, času, trpělivosti a peněz, a přitom se podaří zachránit max. jednotlivce, protože na víc zvířat už nezbude čas, peníze ani síly.

Článek shrnuje mé zkušenosti a zkušenosti mých příbuzných a přátel s importem zvířat do České republiky. Smyslem je poskytnout alespoň základní informace pro ty, kteří aspoň jednou v životě uvažovali o "vysvobození" zvířat z hrůzných podmínek v některé z rozvojových zemí, přičemž pod pojmem "rozvojová země" mám na mysli širokou škálu zemí na všech kontinentech, kde se ke zvířatům chovají ještě hůře než my ve vyspělejší části Evropy. Vzhledem k zaměření webu se budu zabývat kočkami, ale řada doporučení je aplikovatelná i na jiná zvířata, zejména psy a další mazlíčky typu králík či fretka. Článek samozřejmě není vyčerpávající a budu ráda, když se čtenáři podělí o své zkušenosti.

Jaká razítka budeme potřebovat?

Záměrně nepíšu dokumenty či doklady, protože zvlášť v rozvojových zemích se skutečně jedná pouze o razítka, aniž by dotyčný lékař či úředník zvíře viděl a posoudil jeho zdravotní stav. Ale o tom níže, začněme nejdříve podmínkami dovozu koček do České republiky, neboť tyto podmínky jsou jasně a celkem přehledně definované Státní veterinární správou (dále SVS). Ve stručnosti, budeme potřebovat (podrobnější informace viz web SVS):

1. veterinární osvědčení (formulář lze nalézt na webu SPS),
2. identifikaci zvířete mikročipem nebo tetováním,
3. očkování proti vzteklině (staré alespoň 21 dní),
4. sérologické vyšetření na vzteklinu.

Hned v úvodu je potřeba poznamenat, že získat tyto dokumenty v rozvojových zemích může být dost náročné a leckdy i nemožné, proto se o jejich získání lidé často ani nepokoušejí a zvířata dovážejí bez potřebných dokumentů s tím, že je do České republiky nějak "propašují", a často se jim to daří. Aniž bych chtěla navádět k porušování pravidel SVS pro dovoz zvířat, chápu, že řada lidí, kteří chtějí pomoci zvířeti – "cizímu státnímu příslušníku", nemá na vybranou, protože splnit podmínky SVS prostě během dovolené není možné. Zde lze jedině apelovat na ty, kteří si chtějí přivézt zvířecího miláčka ze zahraničí, aby v zájmu svého zdraví a života, zdraví svých příbuzných, přátel a koneckonců i zvířat, která již doma mají, postupovali obezřetně, nechali zvíře v zemi původu prohlédnout veterinárním (v nejhorším případě humánním) lékařem a nepokoušeli se dovážet nemocná zvířata. Koneckonců, veterinární lékaři na letišti v zemi původu nemocné zvíře většinou na palubu letadla nepustí, a v tomto případě nepomohou zpravidla ani úplatky, protože pokud nastanou problémy, mohl by veterinář přijít o dobře placenou práci.

Body a) a c), tedy veterinární osvědčení a očkování proti vzteklině zpravidla nebudou problémem, min. proto, že veterináři a úředníci jsou v rozvojových zemích často velmi flexibilní a za příslušný finanční obnos jsou ochotni požadované dokumenty vystavit, aniž by zvíře viděli, v případě potřeby klidně dokumenty i antidatují. Ovšem s veterinárním osvědčením ve stylu formuláře SVS nepočítejte – to je k dispozici pouze v českém a anglickém jazyce, i když se nám podaří sehnat veterináře či lékaře se znalostí angličtiny, stejně budeme mít problém při odbavení na letišti, protože veterinární lékař na letišti a celníci tomu určitě rozumět nebudou. Je tedy dobré nechat si vystavit veterinární osvědčení v úředním jazyce dané země - je to nejjednodušší. Identifikace zvířete bývá také problém, mikročipy v rozvojových zemích neznají, tetování sice ano, ale nevědí, jak tetováním identifikovat zvíře, takže v zájmu zdraví zvířete se o identifikaci tetováním nepokoušejte. Budiž řečeno, že chybějící identifikaci lze v České republice "okecat".

Největším problémem tak zůstává sérologické vyšetření na vzteklinu, které je časově náročné, neboť, stručně řečeno, ho lze provést až po určité době po vakcinaci zvířete proti vzteklině a mohou ho provádět jen schválené laboratoře, které se v rozvojových zemích zpravidla nenacházejí, čili vzorky se musejí zasílat poštou (lépe kurýrní službou). Toto vyšetření si tedy bohužel v zemi původu "koupit" nelze. V případě, že nemáte času nazbyt a neplánujete v dané zemi pobývat kvůli sérologickému vyšetření zvířete dva či tři měsíce (možná i víc), doporučuji to risknout a zvíře vyvézt bez tohoto vyšetření. V zemi původu celníkům sérologické vyšetření chybět nebude, v České republice pak, pokud si celníci zvířete všimnou, budou vyžadovat, aby zvíře strávilo nějakou dobu v karanténě, z čehož váš nový přírůstek nadšený nebude, nehledě na to, že karanténu platí majitel zvířete, takže to znamená další náklady.

To jsou pravidla platná v České republice. Pravidla platná pro vývoz zvířete z konkrétní země se pochopitelně liší stát od státu, bohužel jsou často nedostupná, příp. dostupná pouze v národním jazyce, krom toho často ani sami veterináři či úředníci přesné požadavky neznají, protože se pravidla občas mění a s vývozem zvířat se přece jen nesetkávají často. Samozřejmě lze pátrat po vývozních podmínkách na vlastní pěst, ale v zájmu rychlejšího postupu doporučuji obrátit se na české (příp. i jiné) velvyslanectví či konzulát – diplomatičtí pracovníci sice nejsou povinni vám v takovém případě poskytovat pomoc či informace, ale většinou se na české ambasádě najde milovník zvířat, který má sám s převozem zvířat zkušenosti a při troše štěstí pomůže radou a poskytne využitelné kontakty, které celou akci urychlí.

A co samotný převoz do ČR?

Pokud se nám podaří získat všechny (nebo aspoň většinu) požadovaných dokumentů, čeká nás samotný transport zvířete do ČR. Obrovskou výhodou je možnost cestovat automobilem, v horším případě železnicí či dálkovou autobusovou dopravou. Pozemní doprava totiž umožňuje relativně dobře překročit hranice, aniž byste museli celníky obtěžovat tím, že přes hranice vezete kočku, a předkládat dokumenty, které stejně nemáte :-)

Tzv. "airline approved carrier" neboli přepravka schválená pro leteckou přepravu, firma Teafco

Nejhorší, ale často jediná možná, je varianta "letadlo", protože zde se veterinární kontrole a celníkům nevyhnete. Zde je v bodech několik doporučení, jak postupovat:

1. Aerolinie doporučují být na letišti dvě hodiny před odletem, se zvířetem je lepší přijít ještě o hodinu dříve, tzn. tři hodiny před odletem – bude muset projít veterinární kontrolou, která má na mezinárodním letišti sice non-stop službu, ale znáte, jak to v rozvojových zemích chodí… Veterinář(ka) vystaví na základě již uvedených dokumentů (osvědčení od veterinárního lékaře, očkování proti vzteklině) další dokument, který vás bude opravňovat ke vstupu na palubu letadla.
2. Přímý let je obrovská výhoda, jak pro páníčka, tak pro zvíře. Pokud musíte přestupovat, vězte, že pokud se nacházíte v tranzitu, tzn. neopouštíte letištní halu, nemusíte splňovat podmínky pro dovoz zvířete do tranzitní země.
3. Kočku (zvíře) do 6–8 kg (včetně přepravního boxu, konkrétní váha záleží na kokrétních leteckých společnostech) můžete přepravovat na palubě letadla je však nutná rezervace. Aerolinie zpravidla umožňují max. dvě zvířata na palubě, jedno v turistické a jedno v business třídě. Cestování se zvířaty sice není tak úplně časté, ale je smůla, když zrovna váš let má již rezervované místo pro zvíře a vy např. nemůžete z různých důvodů změnit čas či datum odletu.
4. Za kočku se připlácí jako za další zavazadlo, podle váhy. Budiž však řečeno, že ve srovnání s celým "razítkovým procesem" už se jedná o směšnou sumu. Pokud cestujete s přestupem, trvejte na zaplacení poplatku za zvíře až do cílové země, vyhnete se tak komplikacím se zavazadly při přestupu.
5. Kočku je třeba přepravovat ve schráně, jejíž rozměry a charakteristiky jsou vymezeny jednotlivými leteckými společnostmi, přičemž u jednotlivých společností se mohou mírně lišit (viz webové stránky jednotlivých aerolinií). Zpravidla však musí mít pevné dno a být zajistitelné proti úniku (čili uzavíratelné). Pro přepravu letadlem nedoporučuji klasické plastové přepravky, neboť jsou nepohodlné, zejména pro osobu doprovázející zvíře. Pokud můžete přepravovat zvíře na palubě letadla, musí být přepravka po celou dobu letu umístěna pod sedadlem, ale v turistické třídě se tam plastová přepravka vejde opravdu jen stěží (samozřejmě záleží na velikosti). Daleko výhodnější jsou rozličné přepravky – kabely (viz foto), případně se prodávají i tzv. přepravky "airline approved carriers", tzn. přepravky, které odpovídají požadavkům leteckých společností. Vždy je nejlepší pořídit si co nejmenší přepravku (resp. kabelu), samozřejmě s ohledem na pohodlí zvířete – během letu ji můžete vzít na klín a zvíře chlácholit. Taktéž manipulace je s klasickou plastovou přepravkou obtížnější, zvlášť pokud musíte přestupovat. Kabela má ve srovnání s klasickou plastovou přepravkou také další velkou výhodu, a sice v tom, že v České republice z ní vhodnými úpravami ještě před pasovou kontrolou snadno učiníte běžnou kabelu a celníci vás nebudou podezřívat, že chcete do ČR propašovat kočku, která nemá všechny potřebné dokumenty :-) To se s plastovou přepravkou nepovede a při absenci dokumentů skončí zvíře v karanténě. Samozřejmě v rozvojových zemích si můžeme nechat o jakýchkoliv přepravkách jen zdát, často seženete maximálně klec. V takovém případě doporučuji použít jakoukoliv kabelu přiměřené velikosti, která bude mít pevné dno a zároveň bude uzavíratelná a prodyšná. Je možné, že palubní personál bude mít k vaší nestandardní přepravce připomínky, ale zpravidla lze tuto situaci objasnit a vyřešit.
6. Velmi se hodí také tzv. kočičí kšíry nebo postrojek. Přepravka, ať už vypadá jakkoliv, musí při odbavení projet rentgenem stejně jako ostatní zavazadla, která si berete na palubu. Kočku samozřejmě rentgenovat netřeba, takže ji pro tuto příležitost z přenosky vyndáte, projdete s ní bezpečnostním rámem a uložíte zpět do přepravky. V takovém případě právě oceníte kšíry, neboť kočka může být vyděšená z hluku a množství lidí a může se pokusit o útěk – s kšírami ji máte za co držet. Taktéž při čekání na další let můžete kočce na kšírách a vodítku povolit malou procházku, aby se protáhla, nebo ji aspoň z přepravky vyndat.
7. Hygienické potřeby – opět specializované obchody už prodávají rozličné nepropustné podložky atd., my se často musíme spokojit s tím, co nám země původu dopřeje – nejlepší je nepropustná podložka, vlhčené ubrousky či kapesníky, papírové ubrousky či utěrka. Vše pro případ kočičí nehody, abychom neobtěžovali spolucestující zápachem.
8. Je dobré zajistit si místo v uličce, přeci jen pokud by došlo k nějaké "kočičí nehodě", cesta na toaletu je jednodušší, než když budete s kočkou přelézat další dva cestující.
9. Pokud je kočka hodně nervózní a bojíte se, že cestu bez úhony nevydrží a bude spolucestující obšťastňovat úpěnlivým mňoukáním, je dobré podat jí přípravek na zklidnění. Nicméně většina koček medikaci nepotřebuje, neboť hluk, stísněné prostory a množství lidí způsobí, že se zpravidla ukryje v přenosce a o okolí nechce nic vědět..
10. Hodí se i vzít s sebou pár granulí, pokud to předpisy dovolí, i lahvičku s vodou. Zvířata jsou zpravidla vystrašená a nemají chuť k jídlu, ale zvlášť při delších letech přeci jen mohou něco sníst. Na druhou stranu – zvíře, které nejí, nepotřebuje vyměšovat :-)

Přepravka – kabela, kterou lze snadno vydávat za obyčejnou kabelu

Dovoz kočky do ČR je opravdu náročný, i když odměnou je dobrý pocit, že je na světě opět o jednoho trpícího tvora méně. Samozřejmě můžeme argumentovat i tím, že v ČR je stále dost a dost trpících zvířat, která potřebují pomoc a nový domov, proč tedy podstupovat takové peripetie… Ale kdo se někdy v cizině zamiloval do zvířecího bezdomovce, ví, že láska prostě nezná hranic :-)