Velká část zúčastněných organizací působí v oblasti Prahy a jejího nejbližšího okolí – Kladensko, Slánsko, Praha-Východ – proto jsou poměrně na ráně a mají větší cílovou návštěvnickou skupinu. Je tedy logické, že většina návštěvníků zamířila právě do těchto depozit. Příjemným překvapením tedy bylo, že návštěvy si našly i depozitum První společnosti za práva koček v Bohumíně, Opuštěné kočky Polička i další od Prahy vzdálená depozita. Průměrný počet návštěv se dá odhadovat na dvě, někde bylo návštěv třeba pět, pár depozit zůstalo bez návštěvy.

Tento ročník byl zkušební, nebylo jasné, jak kočičí sdružení tuto akci zvládnou, propagaci jsem tedy omezila, orientovali jsme se na přilákání současných dárců a příznivců. Chtěla jsem, aby si tito lidé prohlédli své oblíbené depozitum zblízka. A přiznávám, bála jsem se, že mě depozitářky budou kamenovat za to, že jejich domovy brázdí hordy cizích lidí.

Z referencí obou stran je však jedno jasné: všechny depozitní tety byly velmi vstřícné milé a k návštěvám otevřené a hosté to uměli ocenit. Od návštěvníků přišlo velké množství mailů, podívejme se na ukázky alespoň z několika (uvádím vždy jméno depozita, návštěvníky ponechávám anonymní).

Depozitum paní Maškové, Kočičí naděje:

Nemám srovnání s jinými depozity, ale paní Maškové bych dala jedničku s hvězdičkou. Kromě vlastního domova u ní kočičkám vůbec nic nechybí. Byla bych ráda, kdyby moje dobrá zkušenost a vynikající dojmy pomohly napravit v poslední době poněkud pošramocenou pověst kočičích útulků a pečovatelů a přesvědčily někoho z váhajících, že pomoc má smysl.

Opuštěné kočky Polička:

Byla jsem velmi mile překvapená jak se tam o kočičky starají. Bylo tam čisto, kočičky mají pelíšky a plné misky dobrot. Viděla jsem kocourka po náročné a drahé operaci nožičky. Dostává se mu tolik lásky a péče. Myslím si že to je náročná práce jak na peníze, tak i čas. Ale viděla jsem, jak paní to dělá z lásky bez ohledu na čas a peníze. Dává kočičkám pocit bezpečí domova. Přeji vám hodně úspěchu a samé zdravé kočičky, které u vás vždy žijí důstojně.

Depozitum Zuzany H., Devět životů:

Jako první depozitum jsme navštívili pí. Zuzanu Harcubovou, která je velice přátelská a věnovala se nám značný čas. Měly jsme možnost vidět v jakém prostředí žijí jak dospělé kočičky, tak prozatím separovaná koťátka. Oceňujeme, že všechny kočičky žijí ve velice pěkném a čistém prostředí. Je vidět, že je o ně dobře pečováno po všech stránkách. Mají k dispozici množství hraček a koťátka se začínají osmělovat k mazlení.

Kočky Bohumín, depozitum 1. společnosti za práva koček:

O kočičky je skutečně postaráno s láskou, jsou spokojené a dobře živené. Byt plně přizpůsoben jejich potřebám a tak všude kam se podíváte leží spokojené kožíšky nebo koťátka honící se tunely. Určitě ocení i výhled otevřenými okny, která jsou zasíťovaná. Oceňuji obětavost paní Kocurové, je vidět, že skutečně kočkama žije.

OS Srdcem pro kočky, Vrbičany:

Při návštěvě ve Vrbičanech jsem si připadala jako v kočičím ráji. Vše je přizpůsobeno kočičkám a je naklizeno. Jsou zvlášť kočičky právě přijaté - karanténa, kočičky např. před kastrací či jiným chirurgickým zákrokem, nebo maminky s koťatama. Krásně vybavené prostředí pro kočičky, spousta škrabadel, plné mističky s granulkama, pelíšky připravené na zalehnutí. Prostě jedním slovem super. Zkrátka, takové a podobné zprávičky by vydaly asi na dalších deset článků. Často jsou chválena depozita Lucie Ivánkové a paní Maškové z Kočičí naděje, Bohumín a Polička, Devět životů. Bohužel se našla i jedna negativní reference na depozitum, které mělo jinak kladné ohlasy.

Depozitum Denisy Zárybnické, Toulavé Tlapky:

Psi jsou přátelští, nejeví známky strádání, nicméně nejsou určeni k umístění, těch cca 13 kousků má slečna předsedkyně jako vlastní mazlíčky (a krmí je z darů dárců TT). V domě je umístěno cca 10 soukromých, vlastních koček, taktéž jsou krmeny z darů dárců. Výsledný dojem je dosti rozporuplný, zvířata se zdála v naprostém pořádku, ale hospodaření s dary se mi příliš nelíbilo, vede to k zamyšlení, jak se tedy v TT hospodaří s finančními příspěvky a na toto O.S. to nevrhá příliš dobrý stín. Nicméně nějaké pomluvy o týrání a vraždění zvířat v Toulavých tlapkách jsou skutečně poněkud mimo mísu.

A jaký byl přínos pro depozita?

Kromě mediálního zviditelnění prostřednictvím reportáží z Bohumína a od paní Maškové, je tu přínos materiální. Snad všichni návštěvníci přinesli kočkám něco k jídlu nebo objednali stelivo a krmení přes e-shop. Občas po návštěvě přibyla nějaká ta stokorunka či dokonce tisícikorunka a někde zase ubyla nějaká ta kočka či kocour!

Děkuji tedy všem organizacím za skvělou spolupráci a veřejnosti za příjemné návštěvy. Za rok to zkusíme už naplno.

Související články:

• Celorepublikové dny otevřených depozit - 31.7.- 8.8.2010