Když čtete tyto řádky (pokud nenastaly technické problémy) míříme s celým "zájezdem" koček na "Beránčí výpravu" do Pardubic. Zájezd vede kočka Skvrnďa, už věci znalá a zkušená. Pan doktor Beránek jí už poněkolikáté "opraví očíčka". Spolu s ní jedou na vyšetření či zákroky i další zvířecí pacienti z několika depozit. Pokud šlo vše podle plánu, v autě teď nadávají a kvílí. Pokusíme se vám je trošku představit.
Z domečku paní Černé jedou " na výlet" dva malí kocourci od přitoulané kočičky, kterým v důsledku zánětu v útlém mládí přirostla spojivka k rohovce. Jedním je mourovatý dědic jména Mundoš, druhým je rezavobíle skvrnitý kocourek, jeden z mušketýrů.
Z marodky jede celá výprava. Seznámí vás s nimi Marcela.
Skvrnivka
Cestování do Pardubic Skvrnďa zařadila už dávno do svého životního rytmu, tak to pro ni není vůbec žádná novinka. Prostě bedna a dlouhá cesta znamená návštěvu Skvrndina dvorního lékaře MVDr. Beránka. Přestože jízdu nijak zvlášť nemiluje, o operacích nemluvě, je vzorná pacientka. Ani tentokrát nejede sama, kromě starého pardála Bubáka s sebou veze hotovou mateřskou školku. Tak to asi bude na Skvrnďuli, aby těm mrňatům po kočičím vysvětlila, že ten pan doktor se světýlkem jim chce pomoc a že heslo dne zní: Drápy zastrčit, tlamičky zavřít, oči otevřít! A když budou hodní, dostanou perník…
Skvrnivka
A takové malé přání nakonec – třeba by příště mohla jet Skvrnivka sama, jen s novým páníčkem nebo paničkou… ale to si tak říkáme už tři roky…
Tilly
Drobná mourinka s rezavým plamínkem na hlavičce přišla se sestřičkou Helly jako tříměsíční kotě s rýmou a se zánětem v očích. Byla plašší, tak jsme další problém odhalili až po pár dnech. Tillince navíc jedno očíčko ujíždělo do strany. Zatímco Helly velmi dobře a rychle reagovala na léčbu, Tilly měla oko stále oteklé, zarudlé, s hnisavým výtokem. Vystřídala dvoje celková antibiotika a nepřetržitě probíhá lokální léčba. Oko se lepší, ale pomalu. Teď už je Tillince dobře, zdá se, že jí nedoléčené oko nevadí v řádění s ostatními koťaty. Jinak je velmi milá, mazlivá a i kapání do bolavého očíčka bere jako hru.
Tilly
Prťka Barka
Aby nám paní od Prtínek dala tuhle trojbarevnou kočuli, jsme musely hodně dlouho přemlouvat. Paní si ji chtěla nechat, ale nakonec si dala říci. Shodou neblahých okolností patřila k těm prtinkám, které hodně problematicky reagovaly na léčbu průjmů a vymítání všelikých prtinčích chorob… kočina se teprve dostává do kondice, má jako téměř všechny prťasky podváhu a je teprve krátce po skončení léčby. Ta tam je ale plachost a neochota nechat se chovat. Ještě teď vzpomínáme, jak ji Bára chytala po celém bytě a jak Barka řádila v přenosce. Dneska je mírná, vstřícná, jakoby pochopila, že jí lidi chtějí pomoci.
Prťka Barka
Bubák
Moje černá láska…tohle je fakt pan kocour…
Bubák přišel jako plašan, který chodil do domu jen k jídlu, rozhodně to nebyl žádný domácí mazlík, ale pořádný vesnický myšilov. Cestou jako by nám ho ale někdo vyměnil. Po příchodu domů se nezajímal o misky nebo záchod, ale šel se slušně pozdravit se všemi kočkami, pěkně čumák na čumák. A to mu zůstalo dodnes. Pokud přinesu nového člena smečky, je první u přenosky a funguje jako uvítací výbor. Zvlášť se věnuje koťatům, staré a klidné kočky pozdraví uctivě, ale umí dát najevo i autoritu a převahu. Lidi přímo miluje, návštěvám nastavuje hlavičku, ale dost často je přehlížený. Je totiž úplně obyčejný, až trochu ošklivý, prostě černý bubák. Ale se slunečnou povahou a zlatým srdcem. A co nesnáší? Myšlenku, že by byl zas na myši a ne na postel.
Bubák
Šmudla
Hodný starší kocour chodí s hlavou na stranu a jedno oko má zjevně nefunkční. Ale to mu nevadí, aby se nechtěl neustále mazlit. S kamarádkou Filipou přišli s popiskou lesně chatových koček. Vůbec netuším, jak to mohl venku zvládnout, ale přežil. V depozitu sídlí ve voliérce a večer chodí na vycházky po depozitu. Projde se a honem do pelíšku. Zjevně se cítí doma bezpečněji než venku.
Klementýna
Po rvačce s kocourem měla obrovský hematom přes celé oko. Zranění má zaléčené, ale je třeba zkontrolovat, zda na oko vidí.
Od kočičí tety Magdy jede kocour Hardy, který má neustálé problémy se zánětem v jednom oku. Hardy je posledním z veliké party koček "ze Zrzků". Ti už kdysi navštívili doktora Beránka - až jemu se totiž podařilo určit, že za jejich rozšířenými zorničkami je problém s nedostatkem taurinu. Pan Hardy je veliký a slušivý, jen trošku plašší bílomour.
Dalším "turistou" je malý mourovaný kocourek Lvíček. S postižením očí se již narodil – na rozdíl od své (již umístěné) sestry Elzy prostě neotevřel oči v době, kdy koťata začínají koukat sama. Veterinář (který se na oční poruchy nikterak nespecializuje) doporučil mazat otevřené i zavřené oko Opthalmo-Framykoinem a doufat, že pod srostlými víčky oční bulva je. V průběhu doby jsme zjistili, že Lvíček svým mléčným okem zřejmě něco vidí, protože se v prostoru orientuje poměrně dobře, reaguje i na hračky. A je velmi miloučký a má heboučký kožíšek :)
Lvíček
V cestovním plánu jsou ještě další koťata z dalších depozit, ale nevíme, zda jejich celkový zdravotní stav cestu dovolí. "Ozbrojeným doprovodem" bude i jeden pes s problémem s rohovkou. A můžeme jen doufat, že nás s touhle tlupou z ordinace nevyhodí vidlemi.
Jak jsme dopadli, to se dozvíte příště.
Související odkazy:
Související články:
přidat do oblíbených
poslat e-mailem
vytisknout